5. 9. 2016

Autor: Jan Vodička

V žádném případě bychom si nedovolili naše čtenáře podceňovat, ale troufneme si odhadnout, že slovo „concierge“ (čtěte konsiérž) spousta z vás ještě neslyšela. Přitom jde o pracovní pozici v pohostinství, která se chlubí bohatou historií, ale až teprve v současnosti se jí daří jakž takž institucionalizovat.

Na královských dvorech francouzských panovníků se concierge staral především o údržbu rozměrných svícnů a pomáhal dohlížet na konání společenských akcí. V chladných a nehostinných vězeních předrevoluční Francie spravoval těžké svazky klíčů. Dnes je objektem jeho zájmu spokojenost zákazníka v hotelech a dalších pohostinských zařízeních.

Stejně jako se příslušníci různých profesí sdružují v národních i globálních asociacích, mají svou organizaci také concierge. Jmenuje se Les Clefs d’Or, neboli Zlaté klíče. Působí také v České republice, kde se k ní hlásí několik desítek pracovníků na této nepříliš známé pozici.

Jejich úkolem je vycházet hostům vstříc a nejrůznějšími způsoby jim pomáhat. Ať už se jedná o doporučení restaurace na večer, muzea na deštivé odpoledne, nebo třeba přerezervování letenek.

„Správný concierge se nezalekne ničeho,“ přesvědčoval nás na pařížském festivalu Cocktails and Spirits, který jsme letos v červnu s barovým týmem navštívili, Corrado Bogni, jenž působí jako concierge londýnského hotelu Connaught.

Tenhle Corrado nám popsal svou profesní pouť začínající v prosté italské hotelovce v horském resortu, kde ve volnu mezi praxí v kuchyni a u spojovatelského pultu snil o práci orientované na tu nejvyšší satisfakci hostů. Tak prošel několika londýnskými hotely a dnes přednáší o tom, jak mantinely toho, co concierge svede, záleží pouze na jeho ochotě a pohostinnosti.

Uvedl k tomu příklad z vlastní zkušenosti, kdy ubytovanému advokátovi tisknul dokumenty o jednadvaceti tisících stran. Strávil noc u sedmi kopírek a vytvořil několik papírových stohů, aby byly klientovi k dispozici na jednání začínající v sedm hodin ráno. Tenhle host na hotel Connaught určitě nezapomněl.

Také další historka má původ v Londýně. V jednom hotelu dostal host chuť na cheeseburger, a to konkrétně na ten od McDonald’s. Ten mu po vyřknutí přání skutečně donesli, načež díky téhle příhodě dotyčný host s manažerem hotelu navázali jakousi velmi lukrativní spolupráci.

Ať už se příběh zakládá na skutečnosti doslova, nebo se jí jen volně dotýká, podstatu a poslání concierge vystihuje dokonale.