14. 3. 2016

Autor: Michael Lapčík

„Dostuduji personalistiku a pak bych na nějakou dobu odjela do Londýna. Aspoň na půl roku. Nebo na rok. Kumuluje se tam ohromné množství lidí z celého světa, kteří mají tendence tvořit. Vznikají tam proto úžasné projekty. Je to taková globální křižovatka nápadů.“

V Cafe Mitte jednou budou mít nástěnku, na níž se zaskví portréty úspěšných odchovanců. Vlastně by ji mohli pověsit už teď. Ten založil pražírnu, onen si otevřel kavárnu v Berlíně, jiný v Hradci a ta zase působí v Brightonu. To je dobrá motivace pro nováčky.

Klára Pospíšilová tady pracuje rok a půl a tahle hostelová kavárna už jí začíná být malá. Ona tedy reálně malá je. Docela maličká, sotva se do té místnosti vejdou čtyři stolky a pult s dortíky.

„Moderní baristé, to jsou většinou studenti humanitních oborů, které práce začala bavit víc než škola. Velká část z nich studia nedokončí a věnují se raději kávě.“ Klára ví, o čem mluví. Svého prvního magistra, žurnalistického, také kvůli černému voňavému nápoji vzdala.

Cafe Mitte. Foto: Eva Malúšová

Díky nabitým novinářským dovednostem alespoň stylisticky vypomáhá bratrovi, jenž se, taktéž poblouzněn kávou, pustil do blogersko-cestovatelského projektu jménem European Coffee Trip – s kamarádem obráží evropské kavárny od Helsinek po Budapešť, píše příspěvky, točí videa a fotí se selfie tyčí.

Zmáčknout knoflík na kávovaru a postavit konvičku pod trysku, to zvládne i cvičená opice. Tak jaképak copak. No jo, podle toho ale bude výsledek chutnat. To si málokterý člověk, který kafe pije proto, aby se ráno probral a odešel do práce, uvědomí. Potenciál kávového zrnka se totiž dá špatným zacházením pokazit snad ve všech mezikrocích od sklizně přes pražení až po servírování.

„Jde o to, abychom my baristé kávu pokazili co nejméně a dali lidem to nejlepší, co jsme z těch zrnek schopní dostat. Mě navíc ten rituál velice baví. U přípravy filtrované kávy se prostě musíte zastavit. Pomalu nalívat. Nic neuspěchat a věnovat tomu pozornost, aby bylo vše tip ťop.“