18. 12. 2018
Autor: Iva Strouhalová
Jako každý rok bude i letošní Štědrý den pro Markétu Lénártovou probuzením po měsíční nonstop smršti zvané Turbomošt. Noc před Vánoci spočítá poslední tržby, uklidí stánky a s částí osmdesátihlavého „turbotýmu“ (stánky na náměstí Svobody a Dominikánském náměstí totiž končí až 28. prosince) oslaví desátou sezónu, co je tenhle už tradiční vánoční drink součástí brněnského adventu. S Turbomoštem je tu od začátku. A jinak si to už ani neumí představit.
Když se v roce 2009 objevil Turbomošt poprvé, pracovala Markéta Lénártová, které se neřekne jinak než Maki, v kavárně Zastávka v brněnských Židenicích. „Honza s Andrejem nám nosili na bar ochutnávat různé teplé drinky, co sami vymysleli, a zjišťovali, jak nám chutnají,” vzpomíná Markéta na prapočátky Turbomoštu, kdy jeho zakladatelé Jan Vlachynský a Andrej Vališ udělali z obsluhy kavárny své první konzumenty a zanedlouho i první zaměstnance, kteří tenhle alko-mošt začali prodávat na vánočních trzích.
Úplně první stánek s Turbomoštem stál na Zelném trhu a jako vánoční nováček si musel cestu do brněnských srdcí trpělivě vyšlapávat. „Tehdy jsme museli každému dalšímu hostovi vysvětlovat, proč to stojí, kolik to stojí, a přesvědčovat o tom, že cena opravdu odpovídá kvalitě,“ popisuje Markéta úskalí strategie, kterou se Turbomošt vydal. Proti ředěným svařákům z levného vína a koření z granulátu totiž jeho tvůrci vyrukovali s poctivým českým moštěm, jablkovicí, vlastní směsí koření a na tehdejší poměry poměrně odvážnou cenotvorbou.
Naštěstí odhadli chvíli, kdy už bylo Brno připravené začít si dopřávat opravdové pití a jídlo, a turbomoští hvězda rychle stoupala. „Další rok už jsme na Zelňáku otevřeli tři stánky a přibrali do týmu spoustu nových lidí. Pak přišly Zimní bary, nové horké drinky, zázvorová Prohibiční limonáda, Turbohrnky… Ale přesvědčovat hosty, že Turbomošt stojí za to, musíme i dnes, i když samzřejmě mnohem míň než tehdy před deseti lety,“ vypráví stálice vánočních trhů.
O tom, jak moc Turbomošt v Brně chutná, svědčí fakt, že každý den proteče várnicemi víc než tisíc litrů jablečného moštu. Přitom ne všechny drinky mošt obsahují – některé stojí na víně či Prohibiční limonádě.
Podle Markéty by se ale ani na ten nejlahodnější mošt nestály takové fronty, kdyby se nepodával s úsměvem. „Od začátku jsme se snažili, aby se na našich stáncích cítili fajn nejen hosté, ale i zaměstnanci. Aby si tu směnu prostě přišli každý den užít. Protože to oni oni vytvářejí atmosféru, kvůli které k nám lidi chodí a kvůli které mají Turbomošt rádi,“ věří.
Dnes patří Markéta k oporám, díky kterým Turbomošt teče proudem, hrníčky cinkají jeden za druhým a lidé, kteří celý den obsluhují v Zimních barech, se nepřestávají usmívat zima nezima. Hladký průběh zajišťuje z pozice provozní. „I když jsem tu už desátý rok po sobě, nikdy jsem neměla chuť s tím seknout a další sezónu už nepřijít. Tenhle rok jsem třeba měla od začátku trhů dva dny volna, ale pořád mě to baví. Klidný advent už si vlastně ani nepamatuju. Tohle je prostě to, co si představím, když se řekne „Vánoce“,“ usmívá se srdcařka.
Jablka na mošt se letos sháněla složitě, jejich výkupní ceny násobně vzrostly. Přesto bude Turbomoštu v perfektní kvalitě na brněnských trzích dostatek.
Jablkovice, horký mošt a vánoční koření. Prosté, a přitom tak dobré.
Newyorský barman Steve Schneider popisuje, co všechno musí splňovat správný týpek míchající drinky za barem.
