Pisco. Evropa objevuje peruánský poklad

10. 1. 2016

Autor: Michael Lapčík

 

Skládá se z úlomků andělských křídel, slávy tropického rozbřesku, červánků clonících zapadajícímu slunci a kapitol zapomenutých epopejí dávných mistrů.

 

S poněkud odvážným patosem, v němž se však zrcadlí velká úcta, popsal na konci 19. století spisovatel Rudyard Kipling, otec literárního Mauglího, charakter míchaného nápoje Pisco Punch. Ten tehdy ve skutečnosti neobsahoval červánky, ale pálenku pisco, limetovou a ananasovou šťávu, arabskou gumu, cukr a vodu.

 

Peruánská vínovice nazývaná pisco byla na přelomu 19. a 20. století v kurzu, útlum její slávy však přišel s prohibičními lety v Americe. V koktejlové vlně posledních let si znovu vydobyla pevnou pozici na barových lístcích, a to především díky oblibě drinku Pisco sour.

 

Obyčejná vínovice?

 

pisco2Pisco se destiluje v měděných kotlích, k čemuž se používají hrozny pouze osmi certifikovaných odrůd révy vinné. Po vypálení destilát o síle 38 až 48 % odpočívá alespoň čtvrt roku ve skleněných nebo kovových nádobách, nikdy ale nezraje v dřevěných sudech.

 

Samotné slovo pisco znamená v kečuánštině, nejrozšířenějším jazyce amerických Indiánů, ptáka. Těch nad vinorodými oblastmi Peru létá několik stovek druhů. Stejně se jmenuje také řeka, údolí a přístavní město tohoto regionu.

 

Odrůdy révy, z jejichž hroznů se čirá pálenka vyrábí, se dělí na nearomatické (Negra Corriente, Quebranta, Mollar a Uvina) a aromatické (Italita, Muscat, Torontel, Albilla). Žádný jiný původ legislativa nepřipouští.

 

Na základě odrůdové skladby rozlišujeme ještě pisco puro (vyrobeno z jediné odrůdy), pisco acholado (vyrobeno z dvou a více odrůd – míchají se buď hrozny, mošt, nebo už hotové destiláty) a pisco mosto verde (vyrobeno z částečně zkvašeného hroznového moštu).

 

Populární Pisco sour

 

piscoFlickr

Foto: Flickr/Cathrine Lindblom

Zdaleka nejoblíbenějším míchaným drinkem v Peru je Pisco sour. Dokonce existuje svátek tohoto koktejlu, slaví se v celé zemi vždy první sobotu v únoru. Dle oficiální receptury Mezinárodní barmanské asociace by měl obsahovat 4,5 cl pisca, 3 cl citronového freshe, 2 cl cukrového sirupu, jeden vaječný bílek a jeden střik Angostura bitters.

 

V hlavním městě této jihoamerické země, Limě, ho ve dvacátých letech minulého století vymyslel americký barman Victor Morris. Původní verze však ještě neobsahovala bílek a bitter, ty do receptu pár let nato přidal peruánský barman Mario Bruiget. Morrisův život neskončil zrovna slavně. V roce 1929 tento chlapík zemřel na cirhózu.

 

Zvláštní péči se tenhle drink těší v současném středu koktejlového vesmíru – v londýnských barech. Nabízí ho téměř všude – nejen při Týdnu pisca, který na začátku února pořádají stále přibývající peruánské restaurace (pokud tam máte cestu, tady je seznam zúčastněných podniků).

 

Nadějné vyhlídky

 

Právě s tím, jak se v Londýně otevírají nová peruánská pohostinství, zájem o pisco stoupá. „Když jsme v roce 2012 v londýnské čtvrti Soho otevírali první evropský bar zaměřený výhradně na pisco, ročně se v Británii prodávalo 500 lahví této pálenky. V roce 2014 to už bylo 40 tisíc lahví,“ přiblížil v loňském rozhovoru pro britské noviny Metro obrovský boom pisca na ostrovech peruánský restauratér Martin Morales.

 

V Německu dovozci pisca loni zaznamenali 130% nárůst a podobné to bylo i na jiných evropských trzích, například ve Španělsku, Francii nebo Holandsku.

 

Komentáře


Copyright © 2014 Michael Lapčík a další dodavatelé obsahu. Převzetí článků je možno jen s uvedením zdroje. Pro komerční využití publikovaných materiálů prosím kontaktujte redakci. Provozovatelem je Michael Lapčík, IČO 02513773. Nejsme plátci DPH. Telefonický kontakt: +420 725 774 272.