Ráj whiskey? Tam, kde tatarák koření Laphroaigem

6. 2. 2018

Autor: Michael Lapčík

Rozjet nový (a konceptem velmi podobný) podnik na místě, kde po celé předchozí čtvrtstoletí fungovala legenda, je trochu oříšek. Aktuálně se o to pokouší po minulém týdnu již oficiálně otevřený Whiskey Bar, který neexistuje v brněnské Gorkého ulici.

Původní Whiskey bar vsadil na porevoluční nadšení pro věci ze Západu, rozuměj whisky, a jako eso z rukávu vytáhl poctivý recept na tatarský biftek – ten nejvyhlášenější široko daleko pod hradem Špilberkem. Navazovat na takovou historii, přestože loni definitivně skončila její první kapitola, může být složité – lidé patrně budou srovnávat a od již čtvrtého podniku z dílny Baru, který neexistuje hodně očekávat.

Na bourbon z baby kukuřiček čekají

Vojta Sláma s Adamem Křemenákem jsou kamarádi od dětství. Když se loni na sklonku léta ještě jako barmani Baru, který neexistuje dozvěděli o tom, že se chystá nový „whiskáč“ a jsou volné posty spolumajitelů, ani na moment nezaváhali. „Byli jsme domluvení, že jednou do něčeho půjdeme spolu. Nosili jsme v hlavě ideál malé hospody, někde v rezidenční oblasti, kde budeme servírovat výborné pivo i jídlo. To na Whiskey Bar, který neexistuje naprosto přesně pasuje,“ shodují se.

Sedíme spolu u barového pultu a v začínajícím večeru si užíváme atmosféru zvolna se zaplňujícího prostoru. Ozařuje ho příjemné oranžové osvětlení, které má připomínat oheň v krbu.

Nový Whiskey bar si od toho původního na první pohled něco ponechal. Jsou to především nevymalované stěny s patinou dávno zašlého nátěru, jehož nedokonalosti prosvítají skrz les stylových historických fotografií. A samozřejmě i tatarák v nabídce, kterého se tady sní kvanta. Zkusit můžete jeho nealkoholickou verzi, nebo tu s kapkou whisky. Na výběr jsou dokonce dva druhy „koření“: Johnnie Walker Red Label či značně kouřový desetiletý Laphroaig.

Dlouhý barový displej kromě 90 lahví ostatních druhů alkoholu staví na odiv bezmála 200 různých whisky z celého světa. Sestavování této kolekce zabralo barovému týmu pěkných pár týdnů. „Vlastně jsme si nejdříve namysleli ideální portfolio, kterého bychom jednou chtěli dosáhnout. Každou láhev jsme přitom probrali odshora dolů a rozhodovali, jestli má v našich policích místo, nebo ne. A až potom jsme se dali do zjišťování, zdalipak ji v Česku seženeme,“ popisuje Vojta Sláma proces tvorby zdejšího whisky lístku.

Sbírka destilátů se bude v toku času neustále proměňovat. „Máme vytipovaných třeba dalších 60 bourbonů. Co si pamatuji, tak jeden vypalují z baby kukuřiček, ale bohužel ho k nám nikdo nedováží,“ vzpomíná si Vojta Sláma na kuriozitu s tím, že účelem baru určitě není shromáždit nejvíce různých lahví whisky v republice.

Za poznáním po centilitrech

Hlavní poslání tkví v něčem jiném a je formulováno do nekomplikovaného sloganu „Whiskey pro všechny“. Osazenstvo baru je zkrátka přesvědčeno o tom, že whisky si neprávem nese cejch snobského pití a že tu svou si díky její rozmanitosti může najít skutečně každý.

Praktickým nástrojem této myšlenky je rozlévání nejen standardních čtyř- a dvou-, ale i jednocentilitrových porcí, a to za poměrnou cenu. Místo jednoho velkého panáku tak můžete ochutnat čtyři různé vzorky, povídat si o nich, utvářet si přehled a rychleji si najít svou oblíbenou whisky.

„Jsme překvapení, kolik lidí sem chodí whisky nachutnávat po centilitrových porcích. Rozhodli jsme se jim jít naproti a založit pořadače s jejich osobními whisky kartami na poznámky,“ přiznávají ve whiskáči. Zároveň se snaží umetat cestičku těm, kteří preferují spíš víno nebo rum. Vždyť spousta whisky zraje v sudech, v nichž po dlouhá léta předtím ležel jiný druh alkoholu, jímž se nechaly pozitivně ovlivnit…

Jsou tady lahve vhodné pro uvedení do problematiky jako dvanáctiletá Glenkinchie nebo desetiletá Aberlour, na druhé straně spektra se nachází několik kousků, které ocení i zkušení fajnšmekři. Jde o nezávislá plnění značky Blackadder, Kilchoman Red Wine Cask nebo sedmnáctiletá BenRiach Solstice. „To jsou obtížně sehnatelné lahve, které za nějaký čas už prostě nebudou,“ podotýká Adam Křemenák.

Stařáky dubové i březové

V sofistikovanosti koktejlového menu tady nechtějí soutěžit s viditelně progresivními barmany, kteří sami sebe označují za mixology. Kvalita se totiž dá produkovat, i když se držíte při zemi. V seznamu domácích ingrediencí najdete medovou vodu, karamel nebo čajový sirup. Z nabídky devíti koktejlů je hned osm vytvořených na – světě, div se – whisky.

Vévodí jim drinky po několik měsíců stařené dubovými pilinami. Třeba takový Stařák z Manhattanu ve složení žitná whiskey, vermut a Angostura a Teapot bitters. Ten vás ihned zaujme krásně kořeněnou intenzivní vůní. „Snažíme se o to, aby dřevěné chipsy nesloužily jen ke spojení vůní a chutí drinku, ale přímo je ovlivnily. V letní variantě menu pak vyměníme dub za něco lehčího, třeba břízu,“ slibuje Vojta Sláma.

Za nejvíce odpovídající kategorii na zaškatulkování podniku považují jeho majitelé Irish pub, i když se s tím zcela neztotožňují. „Je to složitá otázka. Blížíme se Irish pubu, ale na rozdíl od něj mícháme koktejly a nepouštíme fotbal v televizi, kterou vlastně ani nemáme. Spíš jsme prostě jen místem, kde si užijete večer mimo nejužší centrum Brna,“ dodávají Adam s Vojtou, a je na nich znát, jak moc jim záleží na dobrých vztazích se štamgasty, sousedy v domě nebo uvnitř týmu.

Považují si toho, že sem nezřídka s prázdnými půllitry chodí pro pivo paní obsluhující ve vedlejší vinárně. Vzpomínají pana Dominika – ten sedává pouze na třetí židli od zadního konce barového pultu, stejně jako v bývalém Whiskey baru, naproti bourbonům. Aby ji lépe poznal, má tato židle jako jediná červený sedák. A svou první návštěvu si ještě za neoficiálního provozu odbyli i štamgasti, kteří sbírají účtenky z každoročních narozenin Baru, který neexistuje a nechávají si je zarámovat.

Autor Malého prince, spisovatel Saint-Exupéry, kdysi uvedl, že na světě existuje pouze jediný opravdový přepych – přepych lidských vztahů. Je moc pěkné si to uvědomit nad sklenkou dobré whisky.