Hoteliér, DJka nebo dýmkařka. Červnová Slast povypráví příběhy Lidí z Baru

3. 6. 2019

Autor: Iva Strouhalová

Foto: Marek Dvořák, Zuzana Bártová

 

Je to tak, i Lidi z Baru mají svoje Slasti. A Slastné sociální sítě vám je v červnu odhalí. Projekt Slast očima fotografa bude totiž tentokrát o lidech, kteří Vám večer co večer míchají drinky a chystají farce, ale taky o těch, kteří stojí za dalšími projekty Lidí z Baru. Kromě barmanů se Vám představí třeba hoteliér nebo DJka – i tohle jsou totiž Lidi z Baru, nepohostinnější tým široko daleko, který už čítá na 160 hlav.

V brněnském baru Slast je fotil Marek Dvořák – rozený vypravěč, za kterého mluví jeho snímky. A přestože velkou porci jeho práce tvoří business portréty a reklamní fotky, nejradši fotí pracanty. Třeba Mexičany na agávových plantážích, farmáře na balijských rýžových polích nebo moravské vinaře. „Nejradši fotím skutečné příběhy lidí, ne zinscenované. Takové snímky jsou totiž mnohem pravdivější, i když může být těžší je pořídit. A úplně nejlíp lidi, kteří pracují rukama – třeba jako Lidi z Baru,“ říká bývalý designér, který se za objektiv dostal skrze lásku k retuším.

 

V rozhovoru nám prozradil, proč fotí raději muže než ženy, kdo je podle něj nejlepší model z Baru a jak před objektiv naaranžovat sebe i svůj talíř.

 

O fotografech si leckdo myslí, že pod záminkou umění svádí děvčata v ateliéru. Ty ale fotíš raději chlapy. Jak je to možné?

Mně připadají často charismatičtější a zajímavější. Čím jsou starší, tím víc jsou ošlehaní životem a přírodou, a ty jejich vrásky jsou svým způsobem strašně fotogenické. Ženy chtějí vrásky většinou retušovat a celkově vylepšovat tvář, kdežto fotka chlapa je víc o přirozenosti.

 

Retuším se ale věnuješ hodně, dokonce o nich pořádáš kurzy. Na tvém Facebooku jsem našla třeba fotku vinařství s otázkou: „Jak se fotí fotka na podzim, když potřebujete, aby vypadala jako na konci léta?“ Tak prozraď, jak?

No, nadvakrát. Chtěl jsem tam mít vinaře, jak nakládají sklizeň na traktor, všude kolem zelené vinohrady plné hroznů a východ slunce. Ale když je sklizeň, tak nikdo nemá čas pózovat, to se prostě maká. Takže krásně zelené vinice jsem vyfotil v létě a ty vinaře s traktorem v říjnu, když už měli sklizeno. Pak se to smontuje dohromady a je to. Není to ideální, ale taky to není poznat – a to je můj úkol.

 

Máš nějakou svoji oblíbenou fotku, na kterou jsi pyšný?

Jo, je to snímek Mexičana z palírny mezcalu, na který jsem fotil reklamu. Chtěl jsem zachytit muže s koněm při večerním světle. Nicméně místní koně byli zvyklí chodit pracovat na plantáže jen dopoledne, takže když jsme je tahali ze stájí večer, mysleli si asi, že jdou na porážku, jak se bránili. Byl to boj, ale stálo to za to!

Často fotíš jídlo. Můžeš dát amatérským „instafoodies“ radu, jak si vyfotit talíř, aby sbíral na Instagramu jedno srdíčko za druhým?

Základ úspěchu je přirozené světlo – takže fotit u okna nebo na balkóně. Aby to vypadalo jako když sedíš se super jídlem někde na terase. A záběr dělat spíš z boku, ne seshora, aby bylo vidět to vrstvení a objem. Kolem talíře se dají naaranžovat třeba ingredience, ze kterých to jídlo je, aby to nebyl jen osamocený talíř na prázdném stole.

 

Díky, tak talíř bychom měli. Ale co když chci na fotce vypadat dobře já, když mě někdo fotí?

Pokud to můžeš naplánovat, tak ideálně před západem nebo po východu slunce. Nebo aspoň když je pod mrakem, ale nikdy by ti do tváře nemělo svítit přímé slunce, protože to rozbíjí tvar obličeje. V poledne se dá člověk vyfotit dobře možná tak zvrchu, jak leží v trávě, jinak je to beznadějné. Stoupni si tak, abys zdůraznila siluetu těla. A nikdy se nefoť zespodu!

 

Bezva! A co když se před objektivem hrozně stydím? Máš nějaký fígl na stydlíny a stydlivky, aby se uvolnili?

Před focením si s nimi povídám. Snažím se je vnést do příběhu, vysvětlit jim pozadí toho, co fotíme. Oni si pak k tomu snáz vytvoří nějaký vztah a vžijí se do toho. A taky během focení nikdy neukazuju modelům snímky, protože když se člověk vidí na fotce a není s tím spokojený, znervózní a už je to jenom horší.

Jaká byla práce s Barovými „modely“ ve Slasti?

Často mám celý den na to, abych udělal jednu dokonalou fotku, a tady jich vznikalo třeba dvacet zaráz, takže to bylo hodně náročné. Ale prostředí i lidi byli super! Adam z Anybody hotelu je rozený model a Honza, velitel Slasti, jakbysmet. Ale to je asi tím, že fotím radši ty chlapy. (smích)

 

A co tvoje Slast – byl by to farec, koktejl, nebo art?

Farec rozhodně ne, na ten nemám z mládí nejlepší vzpomínky! K artu mám samozřejmě blízko, ale kdybych si měl vybrat, jestli si teď zajdu do galerie nebo si dám whisky sour, tak zvolím ten sour– takže koktejl u mě vyhrál. Ale největší Slast, to je pro mě stejně vyprávění příběhů v mých fotkách.

 




Komentáře