3. 10. 2016

Autor: Michael Lapčík

Najít potenciál v něčem umouněném a dát tomu s trochou péče a trpělivosti punc jedinečnosti. Univerzálně využitelná myšlenka, s níž při tvorbě svého nového drinku Henry’s Triumph pracoval i barman Martin Hůla. Soutěžní koktejl letošního českého ročníku Beefeater MIXLDN Competition je po celý říjen k dostání v Baru, který neexistuje.

Snímky: Dominik Šmuhař

Tématem ginové soutěže je pro tento rok Film spjatý s Londýnem. Brněnský barman ozdobený ryšavým plnovousem si vybral dobře známý muzikál My Fair Lady. „Většina filmů Londýn vykresluje jako špinavé, mlhavé a zamračené město, kde neustále prší a vraždí se tam. Já chtěl něco veselého a pozitivního,“ obhajuje Martin Hůla svou volbu.

Snímek z roku 1964 vypráví příběh o „common flower girl“ – květinářce z chudých londýnských vrstev Elize Doolittleové, která mluví dělnickým cockney dialektem a její výrazivo by v kurzu etikety a slušného chování za příkladné nevydávali.

Do parády si ji však vezme profesor fonetiky Henry Higgins a po sázce s kamarádem z ní vytvoří dámu, jež svým šarmem nakonec okouzlí i transylvánskou královnu. Henry’s Triumph je dokonán.

Drink je variací na klasický Bee‘s Knees (gin, medová voda, citronová šťáva), který vznikl v dobách prohibice jako z nouze ctnost. Takový podomácku vyráběný gin, třeba ve vaně (odtud označení bathtub gin) nebyl žádnou explozí ušlechtilých chutí, proto k němu pijáci přimíchávali další aromatické ingredience, aby tím zahladili jeho zřejmé nedostatky.

„Rozhodnul jsem se tenhle koktejl transformovat v něco prezentovatelného třeba i královně, stejně jak to učinil Henry Higgins s Elizou,“ vysvětluje Martin Hůla.

Jako báze drinku slouží gin Beefeater 24, v němž se krom jiného při výrobě macerují také grepové kůry a čaje – čínský Oolong a japonská Senča. Medovou vodu v Jindřichově trumfu nahrazuje sirup z medu a čaje Jasmin mandarin v poměru 2:3. Kyselou složku zastupuje shrub z jablečného octu a bílého grepu obohacený několika kapkami citronu. Aroma ještě dotváří trocha domácího fialkového likéru, koktejl zdobí jedlý květ bouvardie.

Suroviny se tak vztahují k příběhu květinářky a úspěšného gentlemana; aristokratický čaj s v té době luxusním grepem doplňují med z lučního kvítí, fialky a přisprostlý ocet.

„V drinku tentokrát není nic zkvašeného. S tím si vyhraju až v další soutěži,“ slibuje Martin Hůla, kterému díky jeho zálibě v experimentálním kvašení všemožných surovin kolegové neřeknou jinak než Pan Fermentát.