Když mi bylo třináct, zvládl jsem obsluhovat celou hospodu

9. 8. 2016

Autor: Michael Lapčík

 

Kdo jsou lidé, kteří se o vás v Baru, který neexistuje starají? Dnes se představuje barman Rudolf Forman. Zkrácené verze příběhů si můžete přečíst také v aktuálním koktejlovém menu.

 

Svůj první šejkr, který mám pořád doma schovanej, jsem dostal, když mi bylo necelých osmnáct. Dělal jsem na hotelovce barmanskej kurz, na kterém nám uspořádali takovou amatérskou soutěž. Vyhrál jsem ji a ten šejkr byla hlavní cena.

 

Těžko si přesně vzpomenu, z čeho jsem koktejl namíchal. Bylo tam snad něco mandlového, čokoládového, mlíko, džus… No strašná slaďárna a samozřejmě nealko, jako junioři jsme s alkoholem nepracovali.

 

ruda

Rudolf Forman. Foto: Kristýna Vysloužilová

Každopádně lektor toho kurzu mi dal hned nabídku ke spolupráci, čímž jsem se ocitl v někdejším vyhlášeném brněnském baru Šilingrák. Byla to taková stálice ve stylu devadesátek, fungoval snad šestnáct let a byl jedním z mála míst, kam se ve městě dalo svého času zajít na drink. Srovnávat s Barem to ale nejde, to není ani o level, ani o dva, ani o pět jinde. Chemicky barevné likéry a džusy místo freshů pro mě skončily v propadlišti dějin.

 

Musím prozradit, že gastronomický zkušenosti jsem už ale sbíral dávno předtím. Otec totiž v jedné dědině na sever od Brna vlastnil dva podniky a já jsem mu tam jezdil ještě s kamarádem pomáhat. Bylo nám třináct, nakopli jsme skútr a vyrazili. Jednou mě dokonce nechal obsluhovat celou hospodu úplně samotného, to byla veliká škola.

 

Bohužel tu restauraci i bar stihl neslavný konec. Frekventovanou silnici vedoucí směr Polsko totiž na čas uzavřeli a to rodinnému podnikání zlomilo vaz.

 

Hodně barmanů uvažuje nad tím, že by si časem otevřeli vlastní podnik, a já nejsem výjimkou. Není to nic aktuálního a ani nemám celou tu mozaiku komplet poskládanou. Asi jsem toho zatím ještě viděl málo. Každopádně můj vysněnej podnik by měl být menší než Panda, speakeasy, s velkým barem, designem 30. let, friendly atmosférou a moderními koktejly. Možná, že tam někde bude stát i ten můj první šejkr.

 

Zatím ho mám uložený v mé soukromé výstavce, která čítá dvě vitríny plné různých artefaktů. Jsem totiž blázen do broušených skleniček a karaf. Různě jsem je skupoval po aukcích a jednu krásně broušenou, i s iniciály, mně věnovali rodiče. Některý karafy jsou naplněný už léta, a já ani nevím čím. Teda, nevím, jakým nápojem. Ale vzpomínek, těch tam bude fůra.

 




Komentáře