Prohibiční limonádu lahvuje doma v kuchyni

23. 7. 2014

Pokud mu studium půjde stejně dobře jako doposud, bude z něj za rok inženýr – absolvent brněnského VUT. To už možná bude vlastnit slušně prosperující firmu. Nikoliv přes beton, strojařinu nebo elektro. Student podnikatelské fakulty Martin Hůla se rozhodl vyrábět vlastní limonádu.

„Vždycky jsem chtěl podnikat. Vytvořit svůj vlastní produkt, stát si za jeho kvalitou a moct o něm říkat, jak je super,“ vypráví v kuchyni jednoho černopolského činžáku, kde s tátou a sestrou bydlí.

Na jídelním stole stojí velký lis na ovoce, v koutě místnosti je uskladněna soustava na sycení s bombou na oxid uhličitý. Tady Prohibiční limonáda vzniká. Protože sestra odcestovala za studii do Velké Británie, mohl se její pokoj přetransformovat v improvizovaný sklad vybavený chladírenskou jednotkou a nezbytnou haldou lepenkových krabic.

„Jsem jí za to vděčný. Tu hlučnou lednici bych v mém pokoji vážně nechtěl,“ směje se Martin. Kdyby tímhle způsobem vyráběl pivo, říkalo by se mu domovarník.

Prohibiční limonáda je však nealkoholická. Také kvůli tomu, že výrobci alkoholu u nás, i pokud jen smíchají dva již existující alkoholické nápoje a znovu je nalahvují, musí na základě legislativy skládat milionové kauce. Což je tedy pro začínající podnikatele značně omezující.

„Nápojová kultura mě nadchla díky práci v jednom brněnském baru, kde téměř rok působím. Pořádají se školení, vzděláváme se. Dostalo mě to. Začal jsem sledovat barmanská videa na YouTube, zkoušel domácí recepty. Až jsem se dopracoval k tématu zázvorového piva. To mě zaujalo ze všeho nejvíc,“ přiznává Martin Hůla.

Recept to není nikterak složitý. Potřebujete jen zázvor, citrony, cukr, vodu a oxid uhličitý. A taky vhodné nástroje. „Začínal jsem s klasickým kuchyňským odšťavňovačem citronů. Po dvaceti kouscích se mně udělal na ruce velký puchýř. Tak jsem pořídil ruční lis, jaký máme v baru,“ vysvětluje autor Prohibiční limonády.

Odšťavňovač na zázvor zase funguje na odstředivém principu. Veškeré ovoce musí ručně omýt, zkontrolovat jeho kvalitu a nakrájet. Že se nejedná o strojovou výrobu, na tom si zakládá. Po smíchání ovoce s cukrovým sirupem a vodou v tajném poměru směs putuje k vychlazení do ledničky, finální úpravu kysličníkem uhličitým dokoná sytič Cornelius keg.

Přirozeně zakalená oranžovo-hnědá limonáda disponuje několika chuťovými rovinami. Chvilku je cítit citron, pak ale jazyk výrazně poprlí ostrý zázvor a ozve se i sladkost cukru. „Právě na vývoji chutí jsem si dal záležet. Zkoušel podobné výrobky na našem a britském trhu a zjistil, že většina jich je ochucená aromaty. Tohle je stoprocentně přírodní produkt bez konzervantů, s čímž jsem se doposud nesetkal. Určitě si své zákazníky najde,“ je přesvědčen Martin Hůla.

O tom, že se výrobou limonády bude zabývat naplno, rozhodl teprve před dvěma týdny. O víkendu naplnil prvních padesát lahví a přemýšlí nad přestěhováním do regulérní provozovny s lékárničkou, hasicím přístrojem a podepsaným řádem. Je to rychlost. Ale pokud chcete prorazit, nemůžete si dovolit luxus v podobě přešlapování na místě. „Chtěl bych dodávat do kaváren a obchodů. Věřím, že to vyjde,“ uzavírá výhledem do možná ani ne tak vzdálené budoucnosti.