V Retro Consistoriu fandí italské jednoduchosti

26. 4. 2018

Autor: Michael Lapčík

 

Třiadvacet brněnských gastronomických podniků, třiadvacet drinků. To je podoba aktuálního koktejlového menu Baru, který neexistuje nazvaného „Nejlepší Brno 2“. Postupně na našem webu uveřejníme texty o podnicích, které si můžete přečíst také v magazínové části tohoto menu.

Psal se rok 1955. Guido Berlucchi, zámožný šlechtic ze severoitalského regionu Franciacorta, si lámal hlavu nad neřešitelným problémem. Víno Pinot del Castello, které mu dávaly jeho rozlehlé vinice, jednoduše a objektivně nebylo dobré. Vše změnila otázka přizvaného enologa Franca Zilianiho: „Co kdybychom radši zkusili vyrobit šumivé víno, stejně jako to udělali v Champagni?“

 

I učinili tak. O šest let později spatřily světlo světa první tři tisíce lahví šumivého vína z této oblasti. Vzniklo „francouzské šampaňské“, jak se vínu Berlucchi Franciacorta přezdívá. Je totiž vyráběno tradiční metodou kvašením v lahvi, stejně jako v Champagni. Na rozdíl od masově mnohem rozšířenějšího Prosecca – to vyrábějí v nerezových tancích.

Právě vína Berlucchi Franciacorta jsou „housovými bublinami“ brněnského ristobaru Retro Consistorium. Jeho majitelé, Martin Němec a Aleš Matucha, mají takových příběhů a zajímavostí po kapsách nespočet. Oba se v brněnské gastronomii pohybují už dvě desetiletí. Sbírali zkušenosti U Kastelána, v Borgo Agnese, Il Mercatu i v zahraničí. A pak se rozhodli, že ve vlastním podniku pojedou Itálii.

 

„Třeba ve srovnání se složitou francouzskou gastronomií je ta italská pro lidi lépe pochopitelná, konzumovatelná. Je to dané nižším počtem potřebných surovin a jejich jednoduchou přípravou. Stejně dopadá i srovnání vín. U dobrých francouzských si počkáte pět, sedm i deset let, než láhev otevřete. My jsme chtěli být přístupní,“ říkají provozovatelé Retro Consistoria, jediného ristobaru v Brně a dost možná taky v celém Česku. Je celkem odvoditelné, že jde o spojení restaurace a baru, v tomto případě vinného. Místní kolekce čítá tři stovky různých lahví nejen z Itálie, ale také Moravy, Německa, Rakouska, Španělska a Francie.

 

Řeč se nyní stáčí k prémiovému vínu Brunello di Montalcino, které se rodí v malebném Toskánsku. „Byl jsem přímo ve sklepě pana Biondi Santiho, jenž odrůdu vyšlechtil. Dávali nám ochutnat ročník 1958 a bylo to něco úžasného,“vzpomíná Martin Němec. Zájemcům doporučuje, aby do Montalcina zavítali v únoru, kdy se tam konají slavnosti spojené s uvedením nového ročníku na trh. Můžou tak ochutnávat stovky vzorků Brunella od všech jeho výrobců.

 

„A já teď pro změnu pojedu na Moselu,“kontruje Aleš Matucha a ukazuje svůj obsáhlý fotoarchiv uložený v telefonu. Vína zrající v cementových tancích, sklep o třech tisících barikových sudů… Je více než jasné, že pro tyhle dva je jejich profese zároveň obrovskou vášní.

 




Komentáře