Z manažera Nokie palírníkem ginu. Měli mě za idiota, vzpomíná

9. 2. 2015

Autor: Michael Lapčík

 

Bláznivé nápady často vedou k úspěšnému konci, pokud je jejich příběh lemován pílí a rozhodností. Své o tom ví Alexander Stein, zakladatel populárního německého ginu Monkey 47. Alexander pochází z malopalírnické rodiny, je nejmladším z pěti dětí.

 

01

Alexander Stein

Když jste nejmladší, má to velikou výhodu. Můžete si dělat, co se vám zlíbí, a nikdo už si vás moc nevšímá,“ upozorňuje. Přesto jej po prvních 35 let života nenapadlo se angažovat v „lumpovském“ alkoholovém byznysu. To se však mělo časem změnit.

 

Alexander pracoval v USA na manažerských pozicích pro Nokii. „Možná někteří starší z vás vědí, co to slovo znamená. Byla to taková ta věc před iPhony,“ říká s neskrývanou uštěpačností. Jednoho dne, zhruba před pěti lety, mu zavolal kamarád a vyprávěl story o jednom důstojníkovi britského královského letectva, který po druhé světové válce pracoval na obnově poničeného Berlína. Poté se přestěhoval do pálenkám zaslíbeného Schwarzwaldu, kde se realizoval v agroturistice a do toho také destiloval vlastní gin obsahující místní byliny.

 

Mikropalírny jsou vedle šunky lokální schwarzwaldskou specialitou. Představte si vesnici o 100 obyvatelích, v níž funguje 400 palíren. V celém regionu jich pak napočítáte až 28 tisíc, naprostá většina z nich vykazuje skutečně hubenou roční produkci v řádech stovek litrů.

 

Monkey47

Obal ginu Monkey 47 je designovaný jako stará lékárenská lahvička z tmavého skla. Čirý materiál by propouštěl příliš mnoho světla a to by údajně destilát obíralo o aromata.

Myšlenka Alexandera nadchla. Nevšední schwarzwaldské ingredience, kvalitní voda, proč tedy ne. Měl ale tři zásadní problémy – bydlel v USA, pracoval pro Nokii a nevěděl absolutně nic o pálení alkoholu. „Přes nelibost manželky jsem dal výpověď a přestěhoval se do Německa. Svým rodičům jsem tehdy nedokázal vymluvit, že jsem absolutní idiot, protože sousloví německý gin působilo neuvěřitelně exoticky,“ vzpomíná na období velké změny.

 

Svého pozdějšího šéfa palírny poznal díky novinovému článku s fotografií, na níž byl dle jeho slov vyobrazen muž s vizáží kombinace Saddáma Husajna a Fidela Castra. Byl to Christoph Keller, vydavatel uměleckého magazínu Revolver. Firmu však prodal, přestěhoval se na venkov a koupil pozemek s licencí k provozování palírny. Jako samouk se začal vzdělávat a vypracoval se až do první desítky německých palírníků.

 

Přes oboustranné pochybnosti se nakonec domluvili na spolupráci. Hlavní myšlenka zněla: Netvořit alkohol, ale jeho aroma. Alex s Christophem na úkol nahlíželi jako výrobci parfémů. I oni si komplex vůní rozložili na základní tóny, srdce, a další složky. Měli představu o koncové vůni ginu a snažili se tohoto výsledku dobrat.

 

monkey2

Christoph Keller

Protože jsme Němci, vytvořili jsme si analytickou excelovou tabulku obsahující všechny dostupné botanicals používané v ginech. Postupně jsme se dobrali k tomu, že v tom našem jich bude rovných 47. Poměr ingrediencí jsme ustanovili po 120 testovacích destilacích,“ popisují.

 

Jedním z důležitých rozhodnutí například bylo, že nebudou používat německý jalovec. „German juniper sucks,“ zní jednoduché vysvětlení. Nemá tam prostě dostatek slunečných dní, proto jej autoři Monkey 47 dováží z Toskánska nebo Chorvatska. Na rozdíl od celé třetiny ingrediencí, které pochází přímo z regionu. Mezi nejzvláštnější botanicals patří špičky smrkových větviček, v ginech běžně nenaleznete ani zde přítomnou horskou brusinku.

 

Rozmanitá paleta chutí a vůní dělá z Monkey 47 jeden z nejprogresivnějších a velmi oblíbených ginů současnosti. Existuje pět let a prodává se ve 40 zemích světa. „Splnil jsem si chlapecký sen. Je moc krásné, když můžete dělat něco, co vás baví, a sám se rozhodovat. Důležité je, aby vás hnala touha po kvalitě,“ uzavírá Alexander Stein své vyprávění.

 




Komentáře