Hoši, děkujem. Jak nový zákon postihuje dovozce zajímavých lahví

30. 5. 2014

 

Hlavní aktéry metanolové kauzy soud před pár dny poslal v součtu na mnoho desítek let do vězení. Následky tohoto největšího alkoholového průšvihu novodobých českých dějin jsou stále zřetelné. A do komplikací se dostávají především lidé, kteří s metanolem nemají nic společného. Říkají, že je to kvůli legislativě přijaté loni v prosinci.

 

Petr Křenek

Petr Křenek

Whisky nadšenec a malý dovozce tohoto destilátu Petr Křenek z Krnova trávil září roku 2012 ve Skotsku. Pro pražský whisky klub 12 Mužů od Týna zrovna zajišťoval v palírně Glendronach lahvování vzorků z vybraného sudu. Po práci si s dalšími kamarády-fajnšmekry pochutnával na galavečeři pořádané destilérkou. Sousta vybraných pochoutek však některým v ústech zhořkla.

 

„Majiteli olomouckého whisky baru Zdeňku Kortišovi telefonovali barmani, že ministr zdravotnictví Heger vyhlásil prohibici a všechny otevřené lahve je nutné vylít. Prý co mají dělat. Večeře tak skončila předčasně,“ vzpomíná Petr Křenek na krušné týdny českých hospodských, a samozřejmě nejen jich.

 

Vypadá to, že po metanolové aféře už nikdy nebude tak, jako před ní. Fandové kvalitních destilátů tvrdí, že jejich hobby v podobě ochutnávání rozmanitého alkoholu je kvůli novým zákonům vážně ohroženo. Jak to chodí, pokud si chce nyní člověk dovézt do České republiky raritní láhev alkoholu a ochutnat ji s kamarády ze spolku, třeba whisky klubu, ilustruje příběh Petra Křenka, jenž je hlavním organizátorem WhiskyFestivalu. Letos se v Jeseníkách o posledním dubnovém víkendu uskutečnil jeho třetí ročník. Hlavní hvězdou mezi 444 vzorky k ochutnání byla třicetiletá Glenglassaugh, láhev s pořadovým číslem 2233. Co pro organizátora obnášel tak samozřejmý fakt, že ji hosté na akci mohli ochutnat?

 

Ještě před převzetím palety s šesti lahvemi musím včas objednat, zaplatit a poté odebrat pět set kusů kolků. Jestli vás zajímá, proč tolik kvůli šesti lahvím nebo třeba i jedné jediné, pak věřte, že méně jich odebrat nelze.

 

Páska nalepená na láhev je dokladem o zaplacené spotřební dani z alkoholu. Její hodnota se nově stanovuje podle mililitrů čistého alkoholu obsaženého v lahvi. Takže pokud k další distribuci dovezete jednu láhev 40procentní a jednu 41procentní pálenky, musíte si pořídit dva druhy kolků. Od každého 500 kusů, samozřejmě. Což pro milovníky whisky není nic neobvyklého, protože raritní pálenky často bývají charakteristické právě netypickým procentem alkoholu.

 

Poté se musím odebrat do svého daňového skladu, kde pod, za moje nemalé peníze povinně nainstalovaným online dohledem kamer, jejichž záznam nepřetržitě nahrávám a dle zákona po dobu 35 dní uchovávám, vytáhnu z balíčku pěti stovek kolků jeden z nich a před objektivem ho předpisově nalepím na láhev.

 

Použití kolku zaznamenám do předepsaného formuláře pro evidenci kontrolních pásek. Než láhev vezmu na festival, zadám zákonem vyžadované údaje o láhvi a kupujícím, tedy sobě, do jisté webové aplikace a odešlu je na patřičné místo. Je třeba dát si pozor a nepoplést při tom kolonky „volný oběh“, což znamená prodej či použití, a „uvolnění“, tedy pouhý přesun z daňového skladu do běžného. V opačném případě bych před vyskladněním láhve na festival musel zopakovat hlášení znovu. Abych vyhověl ještě jinému zákonu, je nutno stvořit takzvaný rodný list, jenž dokazuje původ lihoviny uváděné na trh v Česku, v tomto případě z jiného státu Evropské unie.

 

No a jsme skoro u konce. Jen ještě v příslušném termínu zahrnout láhev do přiznání ke spotřební dani z lihu a daň také odvést do státní kasy. Pak vyčkat devět měsíců, protože pouze taková je administrativní životnost papírových kolků, a následně jich 499 vrátit. Tyhle se prostě na jiné procento alkoholu, byť s minimálním rozdílem, nesmějí použít.

 

Na úplný závěr anabáze jen jedna maličkost. Aby úřední šiml radostně zařehtal, je před vrácením nutno kopu zbylých kolků úhledně vylepit na papírové archy a až je budu brát jeden po druhém pěkně do ruky, opsat či naskenovat z každého z nich jedinečný osmiznakový kód a sestavit jejich seznam. S tím vším se dostavit na místně příslušný celní úřad. Zda si taky s celníky budeme krátit dlouhou chvíli kontrolou shody kódu ze seznamu s těmi na vylepených kolcích, které následně čeká skartování, to prozatím nevím.

 

Jako dovozce whisky-nadšenec bych měl nejvíce času trávit vyhledáváním zajímavých pálenek, nakoupit je a přivézt. Jenže já nejvíce času trávím vyhledáváním příslušných kolků, abych pak s nimi chodil v igelitce, do níž se jich vleze na 15 sad. Dávat bedlivý pozor, abych se nespletl a nenalepil je na špatnou láhev. Zapsat, vyfakturovat, vyexpedovat, večer naťukat do počítače, komu jsem co prodal. Málokdy prodám karton. Spíš jen po jedné láhvi. Administrace každé z nich mě v průměru vyjde na 30 až 40 minut.

 

Záměrem relativně čerstvé právní normy je dle vyjádření celní správy nastavení přísnějších parametrů a podmínek pro povinné značení lihu kolky. „Účelem je zejména zamezit nelegální výrobě lihu a zajistit, aby nakládání s lihem probíhalo v souladu s platnými právními předpisy. Tím se omezí možnost vzniku daňových a celních úniků a zajistí se potřebná ochrana spotřebitelů lihu,“ konstatují celníci.

 

Milovníci whisky Karel Pinka se Zdeňkem Kortišem si však všímají vedlejších efektů nového zákona. Upozorňují, že vede k výraznému omezení sortimentu na trhu. „Nikomu se za těchto podmínek nevyplatí zajímavé láhve dovážet. Navíc jsou na počet kolků stanoveny kauce. Pokud musíte kvůli pár lahvím odebírat stovky kolků, snadno spadnete do nejvyšší, tedy pětimilionové kauce. A kvůli dovozu několika zajímavých láhví pro fajnšmekry do toho přece nikdo rodinné jmění nevloží,“ vysvětlují.

 

Nesmyslně vysoké kauce, povinný kamerový online systém v místě, kde se nic neděje, šikana s kolky. Kvůli tomu všemu sepsal Petr Křenek otevřený dopis nazvaný „S dechovkou na lumpy, s kanónem na vrabce aneb Hoši, děkujem!“ a zasílá jej na příslušná úřední místa. „Nebalí to jen dovozci, ale také menší tuzemští výrobci kvalitního alkoholu. Ani oni nemají na složení pětimilionové kauce. Byl bych rád, kdyby si text přečetlo co nejvíc lidí, kteří o přijetí této legislativy rozhodovali. Aby viděli, že věci mají i jiný dopad, než původně zamýšleli. Že prostě střílí vedle,“ uzavírá.




Komentáře