25. 3. 2014
Obrovitánské. Když poprvé zavítáte na veletrh v západoněmeckém Düsseldorfu, napadne vás přesně toto slovo. Rozloha areálu tamního výstaviště činí 306 tisíc metrů čtverečných. Návštěvníky mezi jednotlivými pavilony vozí autobusy. V roce 1993 jedna z hal hostila finále tenisového Davis Cupu.
„Proti tomuhle je BVV úplné nic,“ shodujeme se cestou z parkoviště, které má podobu jakéhosi parku. V dlouhých lajnách vysázená stromořadí a kolem nich z každé strany zastavují auta. Po desítkách, stovkách, tisících. Mimochodem, pořádající společnost Messe Düsseldorf je většinovým vlastníkem Veletrhů Brno a působí také v Číně, Japonsku, USA, Rusku nebo Indii.
S brněnskou výpravou tady ale nejsme kvůli tomu, abychom se zabývali veletržní tematikou a pozorovali při tom letadla startující ze sousedního letiště. Cílem naší desetihodinové cesty je dvacátý ročník třídenního veletrhu vína ProWein 2014.
Virginie Le Brun prezentuje rodinnou firmu z Nového Zélandu.
Když v roce 1994 veletrh pod názvem Pro Vins začínal, přivítal za dva dny přesně 1.517 návštěvníků především z Německa a Francie, kteří zde sbírali informace od 321 vystavovatelů z 9 zemí. Letos se u organizátorů registrovalo neskutečných 4.700 vystavovatelů z 50 zemí, předpokládaná návštěvnost se má pohybovat okolo 45 tisíc lidí. Zastoupeny jsou všechny relevantní státy či regiony, kde se vyrábí víno. S těmito proporci se ProWein řadí k největším přehlídkám vína na světě.
Po registraci a získání úhledných tiketů konečně míříme rozšiřovat si obzory. Z nějakého důvodu se rozhodneme, že bychom se mohli zaměřit na šumivá vína. Protože vyhlášené šampaňské už tak nějak známe, míjíme třísetmetrovou Champagne Lounge s 25 prezentovanými tradičními šampaňskými domy a šesti desítkami vzorků k ochutnání.
Zkoušíme stánek rodinného vinařství No.1 z Nového Zélandu. Přítomná dáma se nás ptá, odkud jsme. Czech Republic. „Dobry den,“ usměje se. Není divu, že má na jmenovce napsáno Petra Tomasek.
Nalít první vzoreček, Cuvée Chardonnay, nám přichází ambasadorka značky No.1 Virginie Le Brun. Dozvídáme se od ní, že rodina Le Brunů vyrábí šampaňské po dlouhých dvanáct generací. Až Virginiin otec se odstěhoval z Francie na Nový Zéland, čímž se stal černou ovcí rodiny. Nikdo to tehdy nechápal. Na ostrově si vysloužil přezdívku Mad Man neboli šílený chlapík. Kupoval hektar půdy za 300 tamních dolarů. Dnes ten samý artikl stojí milion v novozélandské měně. „It’s pretty cool,“ komentuje otcovo podnikání pohledná třicátnice.
Připíjíme jí na zdraví skleničkou Cuvée rosé Pinot Noir a do třetice všeho dobrého také Cuvée Virginie pojmenovanou po ní. Je to směska Pinot Noir (Rulandské modré), Chardonnay a trošky Pinot Meunier (Mlynářka). Mezi bublinakmi cítíme atraktivní dochuť sýra.
Virginie prozrazuje, že kromě angažmá v rodinném podnikání je i herečkou. Jeden film dokonce natáčela v Praze, jmenuje se Letopisy Narnie: Princ Kaspian. Díky tomu si pamatuje, že pivo je u nás levnější než voda a vzpomíná si i na Becherovku. Nejvíce popuarity však u novozélandského publika získala rolí doktorky Jacobsové v nekonečném seriálu z nemocničního prostředí Shortland Street.
Palma Flethes nalévala lahodné Sherry.
Po okénku do zaoceánské kinematogtrafie je čas posunout se za dalším dobrodružstvím. Pěkně sladkým, nutno dodat. Zastavujeme se u stanoviště chilského producenta šumivých vín Fresita. Jde o směs Chardonnay, muškátu a ručně sbíraných jahod. „Než otevřete láhev, otočte ji na okamžik dnem vzhůru, aby se esence promísily,“ ukazuje prezentátor. Nápoj má osm procent alkoholu a je spíše ženského ražení. Později ho společně se značkovým šampusem Hello Kitty vyhodnocujeme jako největší obskurnost výletu.
Veletrh se koná v několika výstavních halách. Ty mají podobu nekonečného labyrintu uliček. Nikde jinde si nemůžete utvořit tak komplexní přehled o různých vínech světa jako tady. Nejhojnější účastí se chlubí producenti z Itálie následovaní Francií a Německem. Je neskutečně obtížné vyznat se v takovém množství bez domácí přípravy. Organizátoři proto dopředu vydali katalogy nebo třeba ProWein aplikaci do chytrých mobilů.
Je tu zkrátka tolik vína, že by se v něm dalo koupat. Vlastně si vzpomínám na kresleného strýčka Skrblíka, jak si chodil do svého obřího trezoru zaplavat ve vydělaných penězích. Takže. Je tady tolik vína, že zřejmě ani trezor strýčka Skrblíka by oceán téhle směsky nedokázal pojmout!
Ze zvědavosti se zastavujeme u stánku se Sherry značky Gutiérrez Colosia. Na tento typ španělského alkoholizovaného vína v Česku jen tak nenarazíte, a nám není známo, proč. Poctivě chutnáme všech šest dostupných vzorků včetně prémiové padesáti- a sedmdesátileté. Fantastické víno se zajímavou paletou chutí a vůní od škeblí po datle.
Strávíme zde hodnou chvíli. „Teď bychom vás měly vyfotit a snímek nazvat V Ráji. Říkaly jsme vám přece, že tohle je the only one stánek se Sherry na veletrhu,“ jsou spokojené s blaženými výrazy v našich obličejích obsluhující Palma Flethes a Carmen Gutiérrez.
Příjemné doplňkové příslušenství.
Od vedlejšího stanoviště se ozývá tříštívý zvuk skla. Nehoda, rozbitá sklenička se za pár okamžiků ocitá na lopatce. Jestli si ale myslíte, že v pokročilejších hodinách míjíme lidi potácející se uličkami veletržních hal, jste na omylu. Tady se pije zodpovědně. Jde především o kontakty a byznys, nikoliv přátelské posezení u sklenky. Hodně návštěvníků víno plive nebo vylévá do odpadních nádob. Jenže nám to prostě přijde škoda… Ještě, že zpáteční cestu řídím, což mě drží na uzdě.
Nesmíme vynechat společnou expozici českých a moravských vinařů. Česká republika je na ProWeinu zastoupena desátým rokem. Je tady Bohemia Sekt, Templářské sklepy Čejkovice, Nové vinařství Mikulov nebo Vinofol Novosedly – ten je oficiálním dodavatelem vín české fotbalové reprezentace, na webu má fotku s Petrem Čechem.
„Práce na úspěšnosti veletrhu je mnohaletou záležitostí. Nemůžete čekat, že sem se svou značkou budete jezdit tři roky a něco zázračného se díky tomu stane. To je normální. Prezentuje se tady celý svět, Česká republika je maličká. Naším hlavním cílem je dát o sobě vědět, že jsme vinařskou zemí,“ opatrně konstatuje Pavel Večeřa, pracovník Vinařského fondu ČR, který český stánek v Düsseldorfu organizuje.
Vlasteneckým setkáním pomalu končíme mnohahodinové cárání od vína k vínu. Kvitují to především unavená záda a nohy. Na ty pořadatelé věru nemysleli, když odpočinkových míst k sezení pro návštěvníky přichystali jen pomálu. Bohatě to však vynahradilo dráždění vjemů smyslových. Byla to skutečná vinná paráda.
V našich podnicích přednedávnem znatelně přibylo barmanek. A to tak, že na některých směnách dokonce jejich počet převažuje mužské protějšky.
Baví je vyrábět výrazné pivo amerického typu - ejl. Dělají si legraci z marketingu velkých značek a jejich prezentování tradičních receptur. Svou produkci chtějí navýšit zavedením provozu na směny. Projděte se v reportáži po brněnském minipivovaru.
Brněnští barmani si neustále připomínají zásady responsible servisu.
