Řekové a gyros? Minimálně jednou týdně!

14. 6. 2018

Autor: Michael Lapčík

 

Třiadvacet brněnských gastronomických podniků, třiadvacet drinků. To je podoba aktuálního koktejlového menu Baru, který neexistuje nazvaného „Nejlepší Brno 2“. Postupně na našem webu uveřejňujeme texty o podnicích, které si můžete přečíst také v magazínové části tohoto menu.

Taky vás po návratu ze zahraniční dovolené honí mlsná a okamžitě byste se vrátili zpět na místo odpočinku, už jen kvůli tomu jejich skvělému jídlu? Pokud ano a byli jste v Řecku, máme pro vás jeden tip.

 

Z Baru, který neexistuje stačí udělat jen pár kroků, abyste se ocitli v Cosmopolis Grillu. Očekávejte tam autentickou řeckou kuchyni, jakou obyvatelé Helady skutečně konzumují, žádné divadlo pro turisty. Jejími pilíři jsou olivový olej, sýr feta, zelenina a maso. Spousta masa, zvláště v podobě národní pochoutky, gyrosu.

 

„Neznáme žádného Řeka, který by si ho na ulici nedal alespoň jednou týdně. To je prostě tradice, kultura. Původní je ten vepřový. Kuřecí je záležitostí posledních deseti, patnácti let,“ rozvykládají se o populární řecké specialitě Filip Georgiu a Aleks Lleshi, spolumajitelé podniku.

Oba prý zbožňují dobré jídlo a každý den se ve svém podniku stravují, je tedy nemyslitelné, aby v otázce kvality surovin a výsledných pokrmů přistupovali na kompromisy. „Stanovili jsme si pravidla. Jestliže jídlo není připraveno přesně podle našich představ, nikdy ho nevydáme. Aleks je rozvážnější, já zase nervóznější. Takže co se mi nelíbí, to letí do koše, než aby se to dostalo k hostům,“ podotýká Filip Georgiu.

 

V Česku žije od narození, řecké kořeny zdědil po otci. Vybudoval stavební firmu a při opravách hotelu Grandezza na Zelném trhu projevil zájem o provozování hotelové kavárny. Když se ho majitel objektu ptal na zkušenosti s gastronomií, opáčil, že v kavárnách vysedává už deset let a ví od A do Z, jak to v nich chodí. Tak vznikl jeho první gastronomický podnik, Cosmopolis Café.

 

To Aleks do Česka přišel za láskou poznanou v řeckém turistickém rezortu a vidinou života lepšího než toho, jaký se dal vést v jeho rodné zemi decimované hospodářskou krizí. Práci našel na inzerát ve Filipově kavárně, a ani nevadilo, že ze začátku vůbec neuměl česky. Za pultem se mu vedlo skvěle a do provozu druhé podniku – grilu – už naskočil jako spolumajitel.

 

Oba chlapíci přiznávají, že nad společným podnikáním občas vedou typické jižanské debaty, při nichž se argumenty rozhodně nepřednášejí vsedě a tichým hlasem. Nese to však výsledky. „Díky tomu děláme dobrou kuchyni. Kořeníme ji emocemi,“ dodávají.

 




Komentáře