Odměna za odvahu. 18letý absolvoval směnu v Baru

27. 1. 2019

Autor: Michael Lapčík

 

„Dobrý den. Je mi 18 let a jsem z Krnova, kde už 7 měsíců pracuji v kavárně. Práci za barem jsem si oblíbil a už teď vím, že se jí po skončení studia začnu věnovat na 110 procent. Už dlouho si přeji profesně zažít atmosféru pravého baru na vlastní kůži, alespoň na jeden večer. Proto na vás mám prosbu – můžu se na pár hodin připojit k vašemu týmu? Jen tak, na zkušenou?“

 

Tak zní zpráva od jistého Jakuba Droběny, která v polovině prosince přistála ve facebookové poštovní schránce Baru, který neexistuje. „Pokud si dobře pamatuji, tak nám zatím nikdo nic podobného nenapsal. Po konzultaci s provozním baru Rudou Formanem jsem Jakubovi odpověděla kladně, protože v našem týmu si obecně vážíme toho, když je někdo aktivní a chce se zdokonalovat,“ říká HR manažerka Lidí z Baru Zuzka Doležalová.

V úterý uplynulého týdne se tak mohl Jakub nechat maminkou zavézt na ostravský Svinov a užít si ve vlaku cestu do Brna s vědomím, že jej čeká šichta v Baru, který neexistuje. „Stihl jsem se jen ubytovat, zajít si na gulášek, převléct se a vyčistit si zuby. A šlo se na věc,“ směje se mladík s nepřehlédnutelnou blonďatou hřívou na hlavě.

 

Ze školy přímo do kavárny

První krůčky v pohostinství Jakub odcupkal v 15 letech, když začal objíždět letní festivaly jako výčepní krnovského minipivovaru Nachmelená opice. Vykecával s lidmi čekajícími ve frontě, předával jim informace o pivovaru, které vyčetl v brožuře, a cítil se při tom hrozně fajn. Nyní osmým měsícem kroutí směny v Bauerově kavárně, kterou najdete v jednom z historických domů na náměstí tohoto slezského města.

 

„Kavárna je pojmenovaná po slavném rodákovi, architektovi Leopoldu Bauerovi, ostatně hned naproti stojí jeho busta. Interiér zdobí spousta vyřezávaných předmětů od místního umělce, třeba nad barem nám visí dřevěný drak s rozpětím křídel dva a půl metru,“ líčí Jakub svůj „domovský“ podnik.

Přestože navštěvuje třetí ročník střední zemědělské školy v Opavě, zvládá pracovat tři dny v týdnu – kromě kompletní soboty také čtvrteční a páteční odpoledne. Ve všední dny proto musí z vlakového nádraží trochu chvátat, aby byl ve tři hodiny „na značkách“. A když v pátek a sobotu hostům jeho Mai Taie a Piñacolady chutnají, zůstává za barem i do jedné hodiny ranní.

 

Kvůli téhle náročné studijně-pracovní kombinaci zůstal Jakubovi pouze jeden koníček – včelařství. „Ale naši jsou rádi, že v tomto věku kromě školy stíhám i pracovat. Prý je jedině dobře, když se člověk umí otáčet,“ tlumočí Jakub postoj svých rodičů.

 

Negroni, na které nezapomene

Bar, který neexistuje si pro svou zkušební směnu vybral poté, co si na internetu poslechl několik přednášek jeho zakladatelů. „Přišlo mi, že jim záleží na rozvoji české barové kultury a že své zkušenosti chtějí předávat dál. Proto jsem nabyl dojmu, že by mi to tady mohlo vyjít,“ vysvětluje.

Z úterní směny v Baru je Jakub nadšený – to slovo v rozhovoru zopakuje několikrát. Hlavně díky tomu, že dostal v průběhu večera možnost vyzkoušet si práci na všech pozicích. Pomáhal barmanovi, obsluhoval hosty, doléval vodu, spěchal do barové laboratoře pro chybějící domácí suroviny. Dokonce za dohledu provozního Rudy Formana namíchal za pultem Negroni.

 

„Všichni mi všechno vysvětlovali, ukazovali. Pochytil jsem toho spoustu. U nás v kavárně začnu tím, že si budu před směnou předskládávat ubrousky, ušetří to pak čas a nervy, jak jsem v toto úterý poznal,“ usmívá se Jakub, který by chtěl jednou pracovat v podniku, kde pořád zkoušíte něco nového. „Třeba v Baru, který neexistuje,“ dodává.

 




Komentáře